Dieter Schwartz
Ještě než jsem si plně uvědomil svůj dar pomáhat druhým v tom, aby dokázali optimálně spolupracovat a byli přitom v souladu sami se sebou, rozvíjel jsem ho a uplatňoval v různých oblastech již od mládí, ať už jako dirigent orchestrů, třídní učitel na waldorfské škole, firemní konzultant, supervizor pro školy a školky, mediátor a lektor seminářů nebo kouč a mentor v oblasti vzdělávání.
Později jsem si uvědomil, jak výrazný vliv má ve všech těchto oblastech přítomnost či nepřítomnost naší lidské hravosti. Ovšem zejména v pedagogice hraje podle mých zkušeností tento faktor téměř zásadní roli.
Vzhledem k současné, dost možná celosvětové krizi pedagogiky, která je citelná zejména ve školách, jsem vyvinul různé formáty, jak předávat své zkušenosti dospělým, kteří v této oblasti pracují, a pomáhat jim tak rozvíjet pedagogiku, která má budoucnost. Stěžejní roli v tomto ohledu hraje tříletý výcvik „Pedagogika v přítomnosti – hra a komunikace“
Marcel Desax
Už jako docela mladý jsem zažíval, jak většina z nás lidí nežije svůj vlastní život, a pokládal sem si otázku, co nám v tom brání. Postupně jsem se pak dostával k práci s tím, co naše přirozené bytí, to, co je v něm primární, překrývá, překrucuje či doslova pohřbívá.
Má cesta k této činnosti vedla přes léta zkušeností práce s dětmi ve školách, především v roli třídního učitele a později i jako ředitele, a donedávna také s mladými lidmi s autismem. Hra měla při práci s dětmi vždy ústřední význam.
Nyní už řadu let pomáhám různým lidem nacházet cestu k hlubšímu kontaktu se sebou samými a odstraňovat nánosy, které jim v tom překážejí. Říkám tomu „primární práce“.
Jsem také otcem šesti dětí, díky nimž jsem měl příležitost obojí pochopit.
Nyní pracuji výhradně na volné noze v oblasti osobního rozvoje.
